Moje básničky

Duše

 Duše otevřená pro každého, na dlani srdce pro potřebného.

Se slovem něžným na rtech, ruce, které hladí, ač jsou v poutech.

Žalem lidským svázaná, lidem bez citu předhozená.

Přec na tváři úsměv má a každému jej rozdává,

duše kouzelná.

Modrá růže

Jsem jak růže v závoji modrých oblázků, co naivně věřila na lásku,

zahalená v žalu a bolu, toužící po rychlém skonu.

Ptám se druhé růže, proč je tak krásná, kdo za to může, že ona je tak šťastná.

Ona mi říká: já jsem ta pravá, modrým třpytem osázená.

Ty máš jen závoj pod ním jen stáří, co na tom, že srdce Ti ještě září.

Po tváři mi stékají slzy, to co řekla mě mrzí,

choulím se do tmavého rohu, zahalená v žalu a bolu.

Pro Nenu

Co je to Láska?

Jen takové nic, hloupá fantazie jednoho človíčka, který hledá spřízněnou duši.

Jen takový sen jedné bludné duše, která touží po opoře svého života.

Jen malé peříčko s ostrou špičkou, která se zaryje do srdce a zanechá po sobě

velkou jizvu.

Jen závaží, které nic neváží a přesto je plné tíhy.

Jen něco, co do rukou nikdy nevložíš, pokud na druhé straně není spřízněná duše.

Jen já a má fantazie ……..

Smutné loučení

Oči bloudí po stropě a hledají Tvůj stín,  mé srdce touží po Tobě a marně čeká na

svůj cíl.
 

Nikdy víc se na zemi nesejdem, rudý kůň si Tě vzal,  své ruce k sobě nevzepnem,

zbývá mi už jen žal.
 

Však přijde čas, kdy i má duše tam u nebeských bran, bude stát nehnutě a čekat

na křídla bílých vran.
 

Pak spojíme se navždy a nebude nám nic v cestě stát, závidět nám bude každý tu

lásku, co nám chtěl život dát.

/ Tuto jsem složila, když zemřel před časem můj přítel/

LÁSKA

 Láska je jako květina, která Ti štěstí připomíná.
  

Když ke květu přivoníš, srdce své probudíš.
  

Pečlivě ho zalévej, pro vzpomínku uchovej.

Košíček kopretin   Košíček kopretin chci Ti dát, aby se Tvé srdce začalo smát. Košíček kopretin, za Tvoji lásku     ať nemáš na čele žádnou vrásku.

Košíček kopretin, jen pro Tebe,    

ať se brzy spolu sejdeme,      

na louce plné kopretin,      

omámení vůní lučních květin.    

Prokletí

Kde spočinul můj zrak, proměnilo se vše v prach.

Kde vkročila noha má, zůstala díra bezedná.

Kde mé slovo zaznělo, tam už slyšené být nesmělo.

Kde se mé srdce rozbušilo, jiné se ode mě odvrátilo.

Tak se jen tiše ptám, proč na tomto světě zůstávám ?

Měsíční paprsek.

Měsíční paprsek na hladině se třpytí,

mé srdce Tvé volá a já musím jíti.

Po lásce, po štěstí spolu toužíme,

hledáme hnízdečko, kde své hlavy složíme.

Pod hlavu mech Ti dám, na Tebe růže,

že Tě tak miluji, kdo za to může.

Život

Život je dlouhý čas, který probíhá v nás,

bývá sametově krásný a šíleně šťastný.

Prochází i peklem a slzy po tváři steklé,

zarývají se do srdce, může jich být i tisíce.

Někdy se najde ten, kdo pomůže z pekla ven,

ale často zůstaneš sám, ve špinavém blátě zahrabán.

Musíš se z toho dostat ven, bez lidské pomoci a osamocen,

tak bojuj o život svůj a tomu blátu, peklu se vyvaruj.

Smutek

Smutek stéká po tváři, líčka skrytá v polštáři,

srdce žalem těžce bije, duše o Tvé lásce sní jen,

tělo touží po pohlazení, ale toho druhého tu není ...

Když umírá …

Když umírá kytka, druhá z poupěte kvete.

Když umírá láska, jedno srdce chladne, druhé krvácí.

Tak proč milovat ….

Miluji Tě

Kdybych měla bratra,

jako Tebe bych ho nemilovala.

Kdybych měla všechno zlato světa,

položila bych Ti ho k nohám.

Kdybych měla harém,

jediným milencem bys byl Ty.

Chtěla bych být …

Chtěla bych být planou růží, aby sis přivoněl.

Chtěla bych být malou vázou, abys mě naplnil.

Chtěla bych být vším, jen abych byla s Tebou.

Chci mít …

 Chci mít Tebe vedle sebe,

Tvoji lásku, hvězdné nebe,

chci Tvůj žár a hebká ústa,

bez Tebe je má noc pustá.

Přátelství

Po cestě z kamínků vzpomínám na dívku,

která je mou přítelkyní a bez ní život lehký není.

Mám tam i super kamaráda, kterého mám moc ráda,

sice mi neustále nadává, ale i odvahu mi dodává.

Oba jsou život můj, proto štěstěno, při nich vždy stůj.

Kapka rosy

 Když padá ráno kapka rosy – končí jedna noc.

Když stéká slza z dívčí tváře – umírá jedna láska, jeden sen.

Láska je …

Láska je hloupá touha,  po něze chtíč,

mé srdce volá ouha, vždyť je to vše jen kýč.

Proč člověk miluje, když nemá pevný cíl,

lásku si slibuje a nemá jí ani malej díl.

Smutně vzpínám hlavu ...

Smutně vzpínám hlavu k nebesům, hledám svou hvězdu z mých snů,

chci po slzách jí zprávu dát, že bloudím v širých temnotách.

Mé srdce zabil člověk, jenž věrnou a dlouhou lásku mi sliboval,

rozerval mou bludnou duši a do očí se mi smál.

Prý věrná a dlouhá láska se dnes nenosí, tím se už jen staří básníci honosí.

Tak pověz mi má hvězdo, kde pravdu nalézt mám,

v lidském srdci,  či v temnotách ?

Řeky proud odnáší všední starost

Řeky proud odnáší všední starost,

lesů šum přivolává duši klid a do srdce radost.

Já tiše naslouchám a v myšlenkách sny přivolávám,

o klid pro mé zasněné srdce přírodu žádám.

Pro srdce i svou bludnou smutnou duši,

co stát se má - státi se však musí.

Nic není v mém životě bez příčiny,

nicotu a zmar mi sudičky do života přisoudily.

A tak sedím a poslouchám přírody volání,

ta jediná mi do srdce něhu vyzvání.

Jen tak sedím ....

Jen tak sedím, koukám na světla hvězd, oči plné slz, v srdci jen bolest.

Na tváři cítím ještě údery zloby, které více na duši, než na těle bolí.

V co mám vlastně věřit, čím své srdce dále mořit ?

Na tuto otázku neznám odpověď, snad poradí mi moře hvězd.

Oči vzpínám ke hvězdám s přáním na rtech,

ať místo srdce kámen mám a nejsem již v poutech.

Máma je domov ...

Máma je domov, kde svou radost můžeš říct,

máma je slunce, které dokáže Tvé slzy vysušit,

máma je náruč vřelého obětí, citu a pohlazení,

máma je ta, která má vždy pro Tebe pochopení.

Advent

První svíce na věnci Adventním již zahořela,

perníkovou vůní se místnost provoněla,

dítka píší Ježíškovi svůj toužebný list,

příroda utichá, přijímajíc sváteční klid.

**

Již druhá svíce na věnci svátečním hoří,

dítka své toužebné dopisy za okna vloží,

domovy se lesknou čistotou a pořádkem,

příroda se zahaluje mrazivým kabátkem.

**

Třetí svící je věnec rozzářený,

v dětských očích je vidno zajiskření,

domov se stává oázou klidu a ticha,

příroda pod bílou peřinou již dýchá.

**

V útulných domovech rozpíná se světla čtyř svící,

Vánoční čas po malých krůčcích přichází,

studený vítr ve zmrzlých větvích ševelící,

o svátečních dnech nám vypráví.

Slza

Jsem jen vodou stékající z bolavého srdce,

jsem otevřenou ranou zraněné duše,

jsem pouhý záblesk naděje,

jsem stín, který se dotekem zachvěje.

Jsem vzpomínkou na to co bylo,

jsem prorokem toho, co bude,

jsem katem všech snů,

jsem sudičkou všem začátkům i koncům.

Jsem slza …..

- 1 -